Stejně jako s jejím manželem Jaroslavem Lodlem, prožil jsem s babičkou Františkou, rozenou Hejdovou, celé mé dětství až do doby, než jsem odešel na vysokou školu. Pak už jsem ji vídal jen o víkendech, pokud jsem vůbec přijel.
Babička se narodila 27.7.1904 v Kolešovicích u Rakovníka svým rodičům, Karlu Hejdovi a matce Anně rozené Kühnelové. Do Petrovic se zřejmě dostala nějak přes své prarodiče, neboť její praděda František Hejda se svou manželkou Marií, rozenou Fischerovou, žil v Petrovicích. Vypadá to, že některý z potomků mé babičky zdědil dům po rodičích právě v Petrovicích.
Babička měla, na rozdíl od svého manžela, jen dva sourozence, starší sestru Marii (1903 – 1983) a mladšího bratra Václava (1907 – 1965). Bratra dali rodiče studovat, sestra se vyučila švadlenou, no a na babičku už peníze nezbyly. Po absolvování základní školy (tehdy pětileté) v Petrovicích, kam chodila společně s dědou Jaroslavem, šla sloužit, aby domů přinesla nějaké peníze. Myslím, že k petrovickému doktoru Koškovi. To nevím určitě. Vím jen, že mi maminka vyprávěla, jak si s doktorovic dcerou jako malá hrávala po dobu, co babička poklízela. Ale to už bylo mnohem později.
Dědu si babička brala 6.7.1930. Zpočátku sloužila asi i po svatbě, přitom se starala o hospodářství a po únoru 48 pracovala ve státním statku společně s dědou. Já ji ovšem zase pamatuji jako důchodkyni, ale vím, že chodívala na brigády, například na česání chmele, kam mě jako malého špunta brávala s sebou.
Babička byla malá, ale čiperná a vitální až do smrti. K stáru ji však přestaly poslouchat nohy. A tak jen seděla na lavičce před domem, aby měla přehled po celém dvoře, a peskovala moji maminku, co kde je potřeba udělat. Pamatuji, jak jednou lezla po dvoře po čtyřech a strkala před sebou košík s dřívím na zátop. Tehdy se maminka opravdu dopálila a vyčinila jí: „Prosím tě, co si o nás ve vsi pomyslí? Že se o tebe ani nestaráme!„
Babička se dožila pro mě úctyhodného věku osmdesáti čtyř let. Zemřela 28.6.1989. Bohužel jsem v té době už nebydlel v Petrovicích, a tak jsem stihl jen její pohřeb.
