Začnu od počátku, tedy vlastně od konce. Zajímavé, genealogie je vlastně detektivka naruby. Rozuzlení je jasné jak polední obloha, ovšem začátek se utápí v ranních mlhách a před svítání se nějak ne a ne dostat.
Jmenuji sej Jiří Rohla a narodil jsem se prvého roku let, jimž se říká zlatá šedesátá, mému otci Jiřímu Rohlovi a matce Libuši rozené Lodlové, jak jsem již uvedl na titulní straně tohoto webu. Jsem prvorozený syn. Roku 1966 se mým rodičům narodil další syn, kterému dali jméno Pavel. Bohužel, ten již po půl roce umírá. „Naši“ se však přece jen rozhodli nenechat mě coby jedináčka a roku 1968 přivedli na svět moji sestru Ivanu. Tak tedy od konce. A vlastně ani od konce nezačnu, protože konec rodu Rohlů (alespoň těch petrovických) je moje maličkost a dále můj syn Jiří a snad to tím neskončí. Jelikož jsme však žijící osoby, zmíním nás jen okrajově, abych se nedostal do střetu se zákonem na ochranu osobnosti :-).
Na svět jsem přišel v porodnici okresního města Rakovníka. Dětství jsem prožil v domě mého děda Jaroslava Lodla, otce mé matky. Tento dům vlastně postavil můj praděd Antonín Lodl, kovář. V jižní části vybudoval chlév, uprostřed dvě obytné místnosti a v severní části rozlehlou klenutou kovárnu. A tuto kovárnu si právě přestavěl můj otec na další obytné místnosti a na severní štítovou stranu přistavěl malou verandu. Takto přebudovaný dům si pamatuji po celé mé dětství.
Mým životem se zde nebudu zabývat. Jistě bych nebyl objektivní. To ať učiní jiní a pevně doufám, že až po té, co odejdu z tohoto světa, pokud vůbec. Ale říká se, nikdy neříkej nikdy. A tak vám tímto nechám alespoň malou naději.
Výše jsem zmínil, kromě mých rodičů, také dědu z matčiny strany. To proto, že jsem s nimi bydlel, jak se říká, pod jednou střechou. Zde, v Petrovicích u Rakovníka v čísle popisném 98, jsem bydlel společně s nimi; tedy rodiči, dědou Jaroslavem a babičkou Františkou, rozenou Hejdovou a posléze také prchavou chvilku s bratrem a větší část mého jinošství se sestrou.
Druhý dům v Petrovicích, číslo popisné 95, který se nacházel na opačné straně obce, vlastnil můj strýc Jiří Došek, který si vzal za ženu sestru mé maminky Jaroslavu, a který s ní vychoval dva mé bratrance Jiřího a Jaroslava.
Tři poslední generace tedy nesou po meči vždy jméno Jiří (4x), nebo Jaroslav (2x) a i po přeslici zde máme jednu Jaroslavu v osobě mé tety. První generaci, generaci mou a mých sourozenců jsme probrali zde. O druhé a třetí generaci si můžete přečíst v dalších příspěvcích.